Vím, že samochvála smrdí, ale na svou obranu musím říct, že se vůbec o samochválu nejedná, ba naopak.
Vím, že samochvála smrdí, ale na svou obranu musím říct, že se vůbec o samochválu nejedná, ba naopak.
Už dlouho jsem sí říkala, že bych se měla zajet podívat na jednu starou zahradu v Teplicích, na kterou jsem jako malá pravidelně jezdívala.
Určitě jste si při procházení mých receptů všimli, že častou ingrediencí jsou chia semínka.
Minulý víkend jsme se úplně nečekaně ocitli na kolonádě v Poděbradech. Bylo devět hodin ráno a my měli hlad.
Vzpomněla jsem si, že jsem se s vámi zapomněla podělit o svojí druhou (vejce jsou číslo jedna) nejoblíbenější snídani posledních dnů.
Brownies, brownies, brownies. Když přede mnou někdo řekne tohle slovo, automaticky se mi rozzáří oči a poleje mě takovej hřejivej pocit, kterej se jen těžko popisuje.
Konečně po dlouhym zamračenym roce nastalo zase období, kdy je kokosovej olej v tekutym stavu, i když jen leží v kuchyni na poličce. Přišlo totiž léto.
Ze všeho nejvíc (teda možná na stejno s ořechy) zbožňuju saláty.
Po pár dnech se vracím z vesnice zpátky do Prahy a s sebou si, kromě spousty malin, jahod a seychellský vanilky od rodičů, vezu i rebarboru.
Jmenuju se Janina a jsem jednou pro vždy cukrfree. Můj příběh →