Jmenuji se Janina a byla jsem závislá na cukru.
Jídlo pro mě bývalo vždy velké téma. Jako malá jsem sladké vnímala jako odměnu, jako útěk, útěchu, jako zábavu, když byla nuda, jako něco, co mi zlepší náladu. Postupem času se pro mě jídlo stalo největší láskou a nepřítelem zároveň. Už jako dvanáctiletá dívka jsem se stala otrokem nízkotučných diet, hubnutí, přibírání, cvičení a pokřiveného pohledu na sebe sama. Střídala se období, kdy jsem téměř nejedla, extrémně sportovala a období, kdy jsem se jen přejídala a s pocitem provinění se styděla téměř vycházet z domu. Zlatá střední cesta pro mě byla nedosažitelným ideálem. Proč někomu stačí kostička čokolády a proč ve mně jen kousek sladkého způsobí záchvaty přejídání? Proč nemůžu být normální? Co je se mnou špatně?
Při anorektické fázi klesala má váha až k 42 kg při výšce 166 cm. Nutno podotknout, že 42 kg byla stále poměrně vysoká váha v porovnání s tím, jakou váhu měly mé “kolegyně” v léčebně pro poruchy příjmu potravy. Při bulimické fázi bylo mé maximum 82 kg. Z mé touhy po dokonalém těle se stala sebedestruktivní obsese, která trvala dlouhých 13 let.
JMENUJU SE JANINA A JSEM CUKRFREE
V roce 2012, po své v pořadí již druhé bulimické fázi, jsem se rozhodla přerušit studium na Právnické fakultě UK a odstěhovat se do Austrálie. A právě Austrálie byla místem, kde jsem se poprvé setkala s životním stylem bez cukru. Zpočátku jsem na tento nový životní styl koukala poněkud skepticky. Bála jsem se, že je to jen další hloupá dieta, po které sice na krátkou dobu zhubnu, ale pak se vše vrátí do starých kolejí. A vůbec, bez cukru to přeci nejde! Na druhou stranu jsem byla opravdu zoufalá, a i přestože jsem se snažila jíst „normálně“ jako moji kamarádi a vrstevníci, stále jsem přibírala a měla jsem neustále chutě a hlad.
V Austrálii jsem si kromě práce v restauraci přivydělávala i úklidem domů. V několika domech jsem zahlédla knihu „I Quit Sugar” od Sarah Wilson, což byl úplně první impuls k vyřazení cukru z mého života. Knihu jsem si pořídila a začala svou odvykací kůru. V čem byla tahle „dieta“ jiná? Poprvé jsem se totiž začala stravovat jinak bez ohledu na to, zda zhubnu nebo ne. Jediné, o co mi šlo, bylo najít svobodu v jídle a zbavit se neustálého hladu a myšlenek na jídlo.
Prvních pár dní bylo opravdu náročných. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc jsem na cukru byla závislá, a to i přesto, že jsem klasické sladkosti vlastně vůbec nejedla. Cukr si ke mně ale našel cestu v podobě potravin, které jsem dříve považovala za „zdravé“. Müsli tyčinky, ovesné sušenky, proteinové nápoje, snídaňové cereálie, ovocné džusy, freshe, smoothies, sušené ovoce a další. Když jsem si spočítala, kolik cukru z těchto zdánlivě zdravých potravin a nápojů přijímám, byla jsem v šoku! Denně to totiž bylo kolem 56 kostek cukru zabaleného v líbivých obalech s nápisy „fitness,“ „light“ nebo „protein“.
Před začátkem odvykání jsem si nedovedla představit den bez sladké snídaně. Každé ráno jsem se budila hladová a kdybych se nenajedla něčeho sladkého, zřejmě bych daleko nedošla. Po pár týdnech na cukrfree mi ale bylo lépe a lépe a dát si slanou či pozdější snídani přestalo být science fiction. Poprvé po třinácti letech na nízkotučných dietách jsem začala konečně cítit pocit zasycení po jídle a užívala si opravdovou chuť jídla. Potraviny, které mi do té doby přišly jako příjemně sladké, začaly být až nepříjemně přeslazené a já přestala mít pocit, že o něco přicházím.
Postupem času jsem přišla na to, že mi nedělají dobře ani sacharidové přílohy a lepek, proto jsem je také omezila a nahradila přílohy zeleninovými. Pokud si dám sacharidovou přílohu (bez lepku) tak pouze občas nebo v menším množství, ale nezakládám na nich svůj jídelníček, tak jako dříve. Příjemným vedlejším efektem bylo i shození přebytečných kil a já se tak ze 75 kilogramů dostala na svou přirozenou váhu. A to vše bez hladovění a extrémního cvičení. Jídlo pro mě přestalo být obsesí a začalo být tím, čím býti má – potravou, která nás vyživuje a léčí. Na jídlo jsem dříve myslela z 99 % dne. Dnes si na něj vzpomenu pouze když mám hlad.
Cukrfree mi pomohlo ke zdravějšímu a spokojenějšímu životu bez přejídání a neustálých myšlenek na jídlo. Pomohlo mi zbavit se závislosti na cukru a vytvořit podmínky, díky kterým jsem byla schopná poprat se i s primární příčinou své poruchy příjmu potravy. Za 7 let bez cukru jsem si uvědomila, že to není jen o jídle, a i když je kvalitní a plnohodnotná strava základem, je potřeba pracovat na všech frontách, tedy nejen dobře jíst, ale i kvalitně spát, trávit dostatek času na denním světle, dostatečně se hýbat, pracovat se stresem a hlavně – respektovat se.
Účelem cukrfree není jíst 0 g cukru nebo úzkostlivě počítat množství sacharidů v potravinách. Základem je opravdové, minimálně průmyslově zpracované jídlo s nízkým obsahem cukru. Každý jsem unikátní a proto i cukrfree může pro každého mít úplně jiný rozměr. Pro někoho to může znamenat pouhé vyřazení sladkých nápojů a potravin s přidaným cukrem. Pro jiného i úplné nebo částečné nahrazení příloh zeleninovými alternativami. Pokud si cukrfree stravování správně nastavíte, nebudete mít pocit, že cokoli držíte, že vám cokoli chybí. Jen to je cesta k dlouhodobě udržitelnému, zdravému životnímu stylu.
Jmenuju se Janina a jsem jednou provždy cukrfree.
