Pro ty z vás, ke kterým se ta zpráva ještě nedostala – nevyhodili mě ze státnic. A nejen to, dokonce mě nevyhodili a dali mi jedničku.
Takže pokud se chystáte na státnice, nebo třeba jen na zkoušku a chcete zaručený klíč k úspěchu, tak ten pro vás nejspíš nemám. Jediný, co jsem dělala bylo to, že jsem se dva měsíce v kuse, 13 hodin denně učila, často brečela, byla cukrfree a těšila se, až tohle všechno skončí. Jo a taky neustále říkala, že mě vyhodí, to většinou zabírá.
Stánice jsem nedělala poprvé. Jen tenkrát, před pěti lety, jsem byla ještě závislá na cukru. A tak kromě toho, že nestíhám, že se to nedá naučit, a že stejně nechci být právnička, jsem řešila i neustálý chutě na sladký, na slaný a zase na sladký. Dokonce jsem se tu chuť snažila i zapíjet vodou, a tak dnes můžu být hodně vděčná za to, že jsem tenkrát vůbec přežila období, kdy jsem pila 8 litrů vody denně.
Tyhle státnice ale byly jiný. Ne v tom, že by mi to učení šlo líp, nebo v tom, že jsem neměla záchvaty paniky (měla a pořádný), ale v tom, že jsem kromě učení a toho, že na mě všichni moji fanoušci za ty dva měsíce určitě zapomenou, nemusela nic jinýho řešit. Nemusela řešit chutě, jídlo, výčitky, přibírání.
Ráno jsem začínala snídaní, která se obvykle skládala z vajíček od šťastných islandských slepiček, trochu něčeho, co se zdaleka podobalo zelenině a hodně olivovýho oleje. S tím, a s malou sváčou (v podobě toho, co se zdaleka podobá zelenině a nějakýho sýra) jsem si v pohodě vystačila až do večera, kdy přišel Adam s nějakou pěknou islandskou rybou nebo jehněčím, který potom uvařil k večeři.
Všechny moje kámošky, který se taky učily na státnice, mi psaly, jak přes ty státnice hrozně přiberou, protože se jen válí a zajídají nervy sladkostma. Taky mi psaly, že nechápou, jak se můžu učit na státnice a nejíst cukr, protože ho mozek přece potřebuje!
Nechci aby to vyznělo, že nejdůležitější věcí během státnic je nepřibrat. Bylo mi upřímně jedno, jestli přiberu nebo zhubnu, jestli mi vypadá půlka vlasů nebo jen třetina, jestli dostanu trojku nebo jedničku. Chtěla jsem to jen přežít, mít to za sebou a hlavně nemuset řešit jídlo, tak jak tomu bylo několik let zpátky, což se mi nakonec i povedlo.
Takže pokud míváte během učení neustálý chutě, kterých byste se chtěli zbavit, možná (určitě) pro vás život bez cukru bude taky dobrá volba. Jen s cukrfree nezačínejte uprostřed zkouškovýho. Odvykání od závislosti na cukru není o moc lehčí než odvykání od čehokoli jinýho, proto chce zvolit období, kdy si můžete dovolit cítit se mizerně a být protivný a nesnesitelný. Třeba letní prázdniny :)).
Jo a pro ty, kteří chtějí oslavit mojí jedničku ze státnic nebo pro ty, kteří jen při učení na zkoušku z čekohokoli honí mlsná, je tu recept na excelentní, vynikající a jedinečný Low Carb Parmazánový Krekry, který zaženou nejen chutě, ale i hlad. Tak hodně štěstí a ve škole jim ukažte, zač je toho cukrfree!
Ingredience
1/2 hrnku mandlové mouky
1/4 hrnku kokosové mouky
2 lžičky kypřícího prášku z vinného kamene
1-2 stroužky nastrouhaného česneku
1 a 1/2 hrnku strouhaného sýra (Eidam nebo Čedar)
5 lžic rozehřátého ghí
1 větší vejce od šťastné slepičky
1/4 hrnku strouhaného parmazánu
nasekaný čerstvý nebo sušený rozmarýn
himalájská sůl
pepř
Postup
- Troubu předehřejeme na 175°C a plech vyložíme papírem na pečení.
- V míse smícháme mandlovou a kokosovou mouku, poté přidáme kypřící prášek, parmazán, nasekaný rozmarýn, česnek, sůl, pepř a vše dobře promícháme.
- V menším hrnci na nízkém plameni rozehřejeme nastrouhaný sýr.
- Poté do hrnce přidáme rozehřáté ghí a následně vmícháme vzniklou směs z mouky a důkladně promícháme tak, aby ze sýra a směsi vzniklo těsto.
- Vypneme plamen a vmícháme vejce.
- Vzniklé těsto prohněteme rukou, položíme mezi dva pláty papíru na pečení a opatrně rozválíme do placky.
- Nožem nebo vykrajovátkem vykrájíme krekry do požadovaného tvaru. Poté krekry vyskládáme na plech, každý kus propíchneme vidličkou a potřeme rozehřátým ghí.
- Pečeme 15 – 20 minut, dokud krekry na povrchu nezezlátnou.
- Necháme vychladnout a podáváme buď samotné nebo s dipem podle chuti.
