Adam vždycky říká „pizza je jedno z mála jídel, který je dobrý, i když je špatný“. Něco na tom bude. Podobný názor měli i Italové, kteří se mnou chodili do školy v Austrálii. Ti zase jednou v australský restauraci komentovali pizzu, kterou si objednali slovy „tohle sice neni vůbec žádná pizza, ale je to dobrý“.
Pizza je moje srdcová záležitost. A to nejen proto, že jsem tzv. „pizzičku“ měla jako malá každý pátek u babičky, ale i proto, že jsem v Austrálii více než rok pracovala v pizzerii.
Teda ona to nebyla úplně taková pizzerie, jakou si každej nejspíš představuje. První věcí, ve který se lišila bylo to, že její manažer byl Taiwanec. Milej, hodnej a usměvavej Taiwanec, kterej nejenže nikdy pravou italskou pizzu nejedl, ale nejspíš ani neviděl na obrázku. Druhou věcí bylo to, že veškeří zaměstnanci pizzérie byli Taiwanci (teda očividně kromě mě), kteří měli stejnou zkušenost s italskou pizzou jako jejich manažer. Třetí věcí bylo to, že se na našem jídelním lístku vyskytovaly kromě tradiční Margherity i kousky jako „Peking Duck Pizza“, „Singapore Chilli Crab Pizza“ nebo „Kimchi BBQ Chicken Pizza“.
Přestože všechny svoje taiwanský kolegy – teď už skvělý kamarády, neskutečně miluju a strašně si jich vážím, musím konstatovat, že ta jejich pizza nejen, že nebyla pizzou, ale ani nebyla dobrá. Teda alespoň pro mě Evropanku, která je zvyklá na trochu jinou pizzu, byla pizza se sladkou hoisin sauce nebo sladkou chilli omáčkou místo tý rajčatový dost velkej bizár.
Největší ironií bylo, když mě Martino (náš manažer) pověřil zaškolováním nových zaměstnanců. Jedním z nich byl totiž Alberto – Ital jak poleno, kterýmu jsem musela vysvětlovat, že tomu strouhanýmu sýru, kterej vypadá jak eidam, říkáme mozzarella, a že nejoblíbenější pizzou je u nás „Meat Deluxe“ s asi tak kilem masa a tlustou vrstvou BBQ sauce. Jak se dalo čekat, Alberto nevydržel ani den, a tak jsem úspěšně zůstala jedinou netaiwanskou zaměstnankyní v naší australský restauraci. Což mi ve výsledku i celkem vyhovovalo.
I když těch předchozích pár řádků může působit jako stěžování, tak je tomu přesně naopak. Nikdy bych si nevybrala jinou práci a nikdy bych si nevybrala jiný kolegy. Taiwanci jsou neuvěřitelně milý, ochotný, přátelský a velkorysý. Jsou to přesně takový lidi, jaký bych si přála mít kolem sebe tady v Praze. Přesně takový, jakých je u nás tak málo.
Ale zpátky k pizze. Do pizzerie jsem přišla s tím, že pizzu nejím, protože držím dietu. Pokaždý, když si pizzu někdo nevyzvedl, nebo když se omylem udělala jiná pizza, než jaká byla objednávka, nám pizza zbyla a mohli jsme jí sníst. A tak se nám často stávalo, že se nám tam na konci večera naskupilo třeba 8 kousků. Ne 8 kousků – plátků, ale osm obřích pizz pro 6-8 lidí na směně. Já samozřejmě před ostatními dělala, že pizzu nejím vůbec a sváděla jsem to na svou dietu. Jenomže jak už to tak u bulimiček, který mají přístup k jídlu bývá, sní na co přijdou, když se nikdo nedívá.
A tak se není čemu divit, že jsem se zpátky z Austrálie vrátila dvakrát taková než jaká jsem tam odjížděla. Naštěstí jsem během tý doby přišla na to, že pizza nemusí být nutně z pšeničný mouky, a že si jí klidně můžu dát a nemít pak výčitky ani nafouklý břicho (a prďánky). Začala jsem proto vyrábět špenátovou pizzu a dlouho si dělala zálusk na tuhle Fathead Pizzu, jejímž základem je sýr.
K mýmu překvapení byla tahle sýrová pizza nejen daleko míň pracnější než ta špenátová, ale hlavně fakt hodně, hodně, hodně moc dobrá. Co jinýho se taky dá čekat od pizzy, která má základ z rozteklýho sýra? No posuďte sami.
Ingredience
170g strouhaného tvrdého sýra
2 lžíce lučiny
85g mandlové mouky
1 vejce
himalájská sůl
pepř
bylinky na ochucení (rozmarýn, tymián) popř. česnek
topping podle chuti – já použila rajčatovou polpu, žampiony, červenou cibuli, sýr pecorino a vejce.
Postup
- Strouhaný sýr společně s lučinou vložte do menšího hrnce a na mírném plameni rozehřejte.
- Rozteklý sýr smíchejte s lučinou tak, aby se vám vytvořila jemná hmota.
- Přidejte mandlovou mouku, sůl, pepř, bylinky a vše důkladně promíchejte.
- Směs odstavte z plamene a vmíchejte vejce.
- Hmotu důkladně propracujte tak, aby vám vzniklo pevnější těsto.
- Těsto vložte mezi dva papíry na pečení a rozválejte tak, aby těsto bylo vysoké cca 0,5cm.
- Odendejte horní papír a rovnoměrně do těsta pomocí vidličky vytvořte dírky.
- Vložte do předem vyhřáté trouby a pečte při 220°C do zlatova (10-15minut).
- Pokud chcete těsto křupavější, vyndejte ho jakmile se horní vrstva upeče a otočte ho tak že upečené těsto položíte na nový papír na pečení a opatrně odstraníte ten, na kterém se těsto peklo.
- Druhou stranu pizzy nechte opět upéct do zlatova.
- Poté pizzu vyndejte z trouby, přidejte vámi zvolený topping a pečte dalších 5-10 minut podle druhu ingrediencí. Pokud přidáváte maso, opečtě ho předem na pánvičce a do trouby ho dejte pouze prohřát.
- Podávejte posypané listovým salátem a zalité olivovým olejem.
